AI do našich životů prorůstá stále víc. Zprvu se zdálo, že oblast psychoterapie nebude příliš zasažená, ale opak je pravdou. Lidé konzultují svůj psychický stav s umělou inteligencí, vytváří a "cvičí" se různé AI aplikace a chatboti. AI posílá motivační zprávy, trackuje pokrok, rozdává rady k nezaplacení, chválí, masíruje ego, vysvětluje, chápe a neunaví se. 

AI může být skvělým konzultantem, rádcem, motivačním prvkem nebo průvodcem. Je dostupná 24/7, relativně levná a plně podporující. Nemusíte se jí stydět oslovit, nemusíte mít strach z odsouzení, nemusíte za ní nikam cestovat. Vždy si na vás udělá čas a je vždy v plné kondici. Snižuje bariéru dostupnosti psychické péče, snižuje stigma a dá se personalizovat.

Na co si dát pozor

Existují oblasti, kde může AI velice pomoci jak klientům, tak terapeutům. Nicméně kompletní náhrada psychoterapie umělou inteligencí má svá rizika, která je potřeba zvážit.

AI funguje na statistickém (pravděpodobnostním) zpracování jazykových vzorců – to znamená, že predikuje a odhaduje, jaké slovo nebo věta nejspíše následuje. Není schopná skutečného porozumění nebo introspekce. AI nerozpozná ironii (ačkoliv když ji napromptujete, tak sama ironická být dokáže), disociaci, obranné mechanismy nebo nevědomé konflikty. Na rozdíl od zkušeného terapeuta AI nechápe hlubší významy ani emoční vrstvy komunikace. Není schopná vnímat kontext klientovy historie, rozlišit změny v tónu hlasu, neverbálních projevech nebo rozpory mezi tím, co klient říká a co prožívá. Navíc AI nedokáže upravit tempo a "hloubku" terapie dle klientových kapacit.

Nejsilnějším prediktorem duševního (i fyzického) zdraví jsou kvalitní a pevné vztahy (na to máme hromadu studií). Zároveň nosným prvkem psychoterapie je psychoterapeutický vztah, díky kterému si klient obnovuje důvěru a tvoří zdravější propojení se sociálním okolím. AI nemůže nahradit lidskou schopnost empatie, intuice a vztahového porozumění. AI může poskytnout iluzi vztahu. 

AI může naopak podpořit sociální izolaci, která poskytuje podhoubí pro vznik i udržování deprese, úzkostí a dalších duševních poruch. Protože chybí reálná zpětná vazba, zrcadlení a emocionální odezva někoho dalšího, člověk se může více uzavřít do sebe a problém s navazováním mezilidských vztahů prohloubit. Toto riziko je výrazné hlavně u introvertů, osamělých lidí, dospívajících nebo jedinců s úzkostí nebo sociální fobií.

Co datové hledisko?

Dále je tady také otázka odpovědnosti. AI prostě někdy šlápne vedle a stav člověka může zhoršit. Může člověka špatně navést, neodhadne situaci správně nebo ho udrží v nefunkčních vzorcích.  Lidský psychoterapeut má zodpovědnost, chodí na supervize, kde řeší případy, u kterých si není jistý, podchycuje rizika. AI nic takového nemá. Zodpovědnost nese jen a pouze uživatel.

Dalším faktorem, který lidé často opomíjejí, přitom je velmi důležitý je sběr dat. AI o nás sbírá neuvěřitelné množství informací a budeme-li s ní konzultovat veškeré naše vnitřní procesy, strasti a trápení, bude mít dokonalou představu o naší osobě. Častým argumentem je "no a co, já nemám co skrývat", případně "no tak o mě něco ví, mě to nevadí, já jsem nevýznamný/á". 

Uživatelé často nevědí, jaká data sdílejí, jak jsou zpracována, a kdo k nim má přístup. V prostředí, kde je důvěra zásadní, může i malý únik nebo nejasnost vést k poškození . Data jsou často ukládána na cloudových serverech třetích stran (např. AWS, Google Cloud) a mohou být využita pro zlepšování modelů, personalizaci odpovědí, analytiku nebo výzkum. Některé služby mají ve smluvních podmínkách, že mohou sdílet data s partnery za účelem výzkumu či reklamy (přeprodej pojišťovnám nebo marketingovým firmám) nebo předávat data do zemí mimo EU, kde platí jiný režim ochrany osobních údajů než podle GDPR.

I anonymizovaná data lze při dostatečné kombinaci informací zpětně deanonymizovat (např. kombinací věku, pohlaví, konkrétních životních událostí). U psychoterapie se často pracuje s extrémně citlivými údaji (trauma, sexuální orientace, duševní onemocnění), které můžou mít vážné důsledky, pokud uniknou. V extrémním případě může dojít k hackerským útokům a data mohou být použita k vydírání nebo diskreditaci.

Interpretace, vysvětlování a všeobjímající vhledy

AI v terapii využívá parafráze, čímž vytváří iluzi porozumění, odhaduje emoce, validuje klientovu zkušenost. To je v naprostém pořádku, funguje to a neubližuje. Dále ale také poskytuje interpretace a vysvětlení PROČ se vám dějí věci, které se vám dějí. Sama AI potvrzuje, že interpretace a vhledy jsou mechanismem, který při psychoterapiích využívá. A tady se dostáváme na tenký led. AI opět vysvětluje a interpretuje na základě pravděpodobnosti. Může se mýlit.

I člověk se může mýlit. A právě proto se mnoho terapeutických směrů vysvětlování a interpretaci vyhýbá. Interpretace a vysvětlení jsou založeny na dojmech terapeuta nebo AI. To, že terapeut nebo AI "chápe", co se děje, ještě neznamená, že to klient potřebuje slyšet – nebo že je na to připraven. Přímá interpretace může být příliš rychlá, invazivní, nebo působit jako "já vím lépe, co se ti děje, než ty sám/sama." Může vyvolat odpor nebo pocit nepochopení. A navíc je to DOJEM, nikoliv fakt. A dojem může být mylný, i když se nám jeví jako správný. Interpretace tedy může přinést více škody než užitku.

Má tendenci nabízet rychlá řešení a dávat rady. 

Jak se k AI postavit?

Nechci působit jako strašák. Já sama mám k AI na jednu stranu vřelý a nadšený vztah (ano, na tu druhou mě děsí). Fascinují mě nápady, možnosti, generování obrázků, práce s výzkumy, učení se novým věcem a čím dál lepší funkce. Věřím, že nám v mnohém může pomoci a usnadnit životy. Mám ale potřebu upozorňovat spíše na rizika (obzvlášť v oblasti psychoterapie), protože na přínosy upozorní marketing.

Objevuje se termín "fast-food psychologie (psychoterapie)". Za mě tento pojem skvěle vystihuje, co AI nabízí. Rychlé, celkem levné, plošné, do jisté míry efektivní řešení bez patřičné hloubky nebo kvality.

Je v pořádku využívat umělou inteligenci jako nástroj. Jít si pro radu (což, jak víme, není totéž co psychoterapie). Dostat zpětnou vazbu, nechat si nastavit zrcadlo, vypracovat plán, naučit se osvědčené techniky (například dechové techniky při panických atakách), využít ji v otázce sebepoznání nebo při podpoře osobního růstu. Zároveň si být vědom rizik a komplexnější problémy nebo integraci poznatků, které mi AI poskytla, řešit s lidským odborníkem.

Chcete-li začít pracovat na svém duševním zdraví, ale zatím to nevidíte na terapii, můžete se podívat do E-booku Pět pilířů spokojenosti: Praktický průvodce duševním zdravím a spokojeným životem: