Škála se vyplňuje před každým sezením. Zabere jen chvíli a klient si před začátkem samotné terapie uvědomí, jak se vlastně má, co se změnilo, co se zlepšilo nebo zhoršilo.
Zkušenosti z výzkumů i praxe ukazují, že když se ORS škály používají pravidelně, může to přispět ke zlepšení výsledků terapie. U sportovních výkonů také měříme pokrok pomocí různých zařízení. Stejně tak i v terapii můžeme díky ORS lépe vnímat, co nám pomáhá, co funguje nebo kde je potřeba udělat změnu.
Jaké jsou limity ORS škál
ORS škály samozřejmě nejsou dokonalým měřítkem. Někteří lidé mají tendenci skórovat stále velmi nízko, i když se následně ukáže, že jejich životní situace není tak černá. Často je to proto, že jsou k sobě kritičtí, více opatrní nebo si hůře uvědomují pozitivní věci. Naopak jiní klienti pravidelně hodnotí své fungování velmi vysoko, i když prožívají náročné momenty.
Právě proto je důležité, aby se ORS nikdy nehodnotily izolovaně, ale vždy v kontextu rozhovoru. Skóre samo o sobě je spíš odrazovým můstkem pro další zkoumání. Pokud se čísla neshodují s tím, co se objevuje v rozhovoru, můžeme to brát jako příležitost pro další diskuzi a reflexi.
Dalším typickým jevem je, že hodnoty na škále se v průběhu terapie "vlní". Skóre jednou stoupne, podruhé klesne a teprve časem se ustálí. Náš život se pořád mění, ovlivňují nás každodenní události, vztahy i vnější okolnosti. Výkyvy proto nejsou známkou toho, že by terapie selhávala. Naopak mohou ukazovat, že klient je vnímavý ke změnám a že terapie zachycuje dynamický proces.
S tímto souvisí mimořádné životní události. Když se člověku stane něco náročného (konflikt v rodině, problémy v práci nebo zdravotní komplikace), je naprosto přirozené, že se to promítne do hodnocení a skóre poklesne. Takový pokles ale neznamená, že terapie nefunguje nebo že se klient vrací na úplný začátek. Ukazuje spíše to, že ORS škály zachycují i vnější vlivy, které jsou normální součástí života. Můžeme pak společně zkoumat, jak tyto výkyvy zvládat.