Když jsem běhat začínala, tak jsem nosila sluchátka. Říkala
jsem si, že to bude hrozná nuda, a aspoň si zkrátím čas podcasty. Protože si
půjčuju sluchátka od manžela, tak se mi několikrát stalo, že jsem je našla vybité
nebo nenašla vůbec. Postupně jsem začala běhat bez nich..
A právě v ten moment se začaly dít divy.
Při běhání si myšlenky žijou svým vlastním životem. Mám
pocit, že s tempem pohybu se přímo úměrně zvedá tempo myšlenkové činnosti.
- Objevují se řešení problémů.
- Objevují se nápady.
- Objevují se nové vhledy.
- Přicházím na možnosti pokračování s konkrétními klienty.
- Přicházím na inspiraci k tvorbě.
- Docvaknou mi různé životní momenty.
Dneska jsem byla běhat a měla jsem asi 38
skvělých myšlenek. Problém je, že domů jsem si odnesla už jen 3. To vzbuzuje
otázku, jestli ten zbytek byl tak skvělý, ale věřím, že jo!
Není tomu tak dávno, co jsem se bavila s jedním klientem
o potenciální díře na trhu. O aplikaci pro hodinky, které by byly schopny tyhle
myšlenky (ve vyřčené podobě) zaznamenávat a rovnou převádět do textové podoby.
Ano, dalo by se běhat se záznamníkem a pak to přepisovat nebo prohnat AI, ale
to už máme celkem komplikovaný proces. Zmíněný klient se dokonce snažil udělat
nějaký plugin do hodinek, ale bylo složité se k tomu proklikat a nejspíš
to nefungovalo tak, jak mělo.
Dnes jsem to udělala tak, že jsem se toho snažila co nejvíc
udržet v hlavě (což není ideální) a hned po doběhnutí jsem sedla k PC
a vypustila do wordu hesla, která mi měla jednotlivé vhledy připomenout. A
teprve pak jsem si dala v klidu sprchu.
Když jsem měla čas si k tomu sednout a jednotlivé body rozepsat.
Psaní je mimochodem taky skvělý pomocník pro nápady a řešení problémů, miluju i
deníky, ale potýkám se s jedním zásadním problémem. Tempo psaní není tak
rychlé, jako tempo myšlenek. Když píšu v ruce, tak ve snaze držet krok
škrábu tak, že absolutně netuším, co jsem napsala a nedostanu se do hloubky, jakou bych potřebovala.
Ale zpátky k běhu. Koketuju s mindfulness. Už
dlouho. Doporučovala bych ho klientům i dalším lidem na potkání (ok, vím, že to
není pro každého..). Věřím, že má velký potenciál. ALE. Tak nějak si říkám, že
to, co dělám a oceňuji u běhu je kontramindfull. Nebo není? Já si těch myšlenek
všímám, nechávám je plout a občas si něco chytnu. Ale přítomně si u toho nepřipadám
vůbec. Což asi nevadí. Je lepší nesnažit se zkrotit hurikán, ale nechat ho být
tím, čím je. Mindfulness si můžu nechat pro vzácné chvíle klidu a při běhání si
ujíždět na tomto potenciálu.
Pokud se topíte v nějakém problému, chybí vám inspirace
nebo něčemu nerozumíte, nechte to být a běžte se proběhnout. Třeba se pohnete!
A třeba ne v tom konkrétním problému, ale v něčem jiném. Klíčem je
nechat myšlenky volně plout.
A pokud vám tyto benefity nestačí, v poslední době mě
zaujala data ukazující, jaké má běhání vliv na depresi.
Aerobní cvičení snižuje příznaky deprese srovnatelně s
antidepresivy
16 týdnů aerobního cvičení (3x týdně, 30 minut)
bylo stejně účinné jako antidepresiva u pacientů se středně
těžkou depresí. Po 6 měsících měli ti, kteří pokračovali v běhu, nižší míru
relapsu než ti, kteří užívali jen léky.
A funguje i preventivně.
15 minut běhu denně nebo 1
hodina chůze snížila riziko rozvoje deprese o 26 %.
Jak to funguje?
Běhání zvyšuje
hladinu endorfinů a BDNF (brain-derived neurotrophic factor) –
látky podporující regeneraci neuronů a dobrou náladu, snižuje hladinu kortizolu
("stresového" hormonu) a zlepšuje kvalitu spánku a sebevědomí.