Duševní zdraví je neuvěřitelně komplexní záležitost. Dalo by se o něm psát, číst nebo přemýšlet do nekonečna. Sepsala jsem pět věcí, které bych byla ráda, aby lidé o duševním zdraví věděli. Výčet to není vyčerpávající, věřím, že kdybych nad tímto tématem přemýšlela jindy, napadne mě jiná důležitá pětice.
Duševní zdraví není jen o tom, že nemáme poruchu osobnosti, depresi nebo jinou diagnózu. Znamená také růst, prospívání, spokojenost, dobré vztahy, sebehodnotu a schopnost zvládat výzvy života.
Psychologie se od počátku svého vzniku věnovala převážně patologiím, diagnózám a tomu, co nefunguje. To samozřejmě mělo svůj důvod a přínos, ale chyběla i druhá půlka celého příběhu. V roce 2000 nastal zlom, kdy tehdejší předseda Americké psychologické asociace (APA), Martin Seligman, spolu se svými kolegy založil vědecký směr Pozitivní psychologie.
Pozitivní psychologie začala masivně zkoumat proč jsou šťastní lidé šťastní. Zaměřila se na silné stránky, ctnosti, psychickou odolnost, smysl života, naději a další faktory prospívání. Za ta léta máme mnoho výzkumů, publikací, knih, které se odklání od patologie směrem k růstu.
Jednou větou řečeno - péče o duši neznamená zabránit, aby nám bylo špatně, ale především vytvářet podmínky, aby nám bylo dobře.
V dnešním světě se často setkáváme s tlakem na neustálou pozitivitu. Reklamy, sociální sítě a motivační citáty nás přesvědčují, že bychom měli být pořád šťastní, vděční a "myslet pozitivně". Tento jev má dokonce své jméno – teror pozitivity. Jak zpívají Monty Python "Alway look for the bright side of a life". To je ale nešťastná interpretace šťastného a spokojeného života, byť je v jejich případě myšlena s nadsázkou.
Pro dobré duševní zdraví je potřeba převahy neutrálních a příjemných emocí, je ale žádoucí prožívat a umět integrovat celé spektrum emocí, včetně těch méně příjemných, protože i ty mají svůj význam. Smutek nám pomáhá zpracovávat ztráty, vztek chrání naše hranice, strach nás vede k opatrnosti a úzkost nám často signalizuje, že je něco potřeba změnit.
Toto říkám často a budu říkat stále :-). Vztahy jsou nejdůležitější. Jak víme například z více než 80 let trvající Harvardské studie (Harvard study of adult development), pevné, kvalitní a hluboké vztahy jsou nezbytné pro dobré duševní, ale také fyzické zdraví a dlouhověkost.
Můžeme jíst zdravě, meditovat, cvičit a mít skvělou práci – ale pokud jsme osamělí nebo žijeme ve vztazích, které nás vyčerpávají, naše duševní zdraví tím dříve či později bude trpět.
Podpůrná vztahová síť nás dokáže podržet v těžkých chvílích a dává našemu životu smysl, dodává bezpečí. Počet blízkých není důležitý. Důležitá je kvalita.
Péče o duševní zdraví tedy zahrnuje i péči o vztahy – mluvit spolu, naslouchat si, omluvit se, když je třeba, a být přítomní. Easy :-).
A z toho vyplývá:
O tělo se staráme přirozeně – dáváme mu kvalitní jídlo, pohyb, spánek, masáže, vitamíny... O duši se ale často staráme až tehdy, když se něco pokazí. Ale duševní zdraví se také opotřebovává, vyčerpává a potřebuje péči.
Tělo a mysl přitom nejsou oddělené. Stres, nedostatek spánku, špatná životospráva nebo dlouhodobé napětí se dříve či později promítnou i do psychiky – a obráceně. Péče o duševní zdraví je součástí prevence.
A jak tedy vypadá dobrá - i preventivní - péče o duši? Možností je mnoho. Jedná se o různé formy sebepéče, sebepoznání, emoční regulace, pěstování vztahu k sobě, nastavování hranic, přebírání zodpovědnosti za své prožívání, trénink laskavosti vůči sobě, odpočinek nebo docházení na terapii. Což nás přivádí k poslednímu bodu:
"Nikdy jsem si nemyslela, že skončím na terapii."
"Ale já nejsem blázen."
"Neříkám to okolí, aby si nemysleli, že jsem divná."
Byť těchto vět s popularizací terapie ubývá, stále se objevují a přetrvává představa, že terapie je až poslední možnost, když už je opravdu zle.
Na terapii nechodí zdaleka jen "blázni" nebo lidé s konkrétní duševní diagnózou, ale lidé, kteří prožívají těžké životní období, změny, ztráty, stojí před těžkým rozhodnutím nebo touží po větší spokojenosti, pohodě, sebepoznání, osobním růstu nebo lepších vztazích.
Témat, která si do terapie můžete přinést je opravdu mnoho a neexistují "správná" nebo "špatná".
Terapie není známkou slabosti, ale odvahy.
Chcete-li začít pracovat na svém duševním zdraví a spokojenosti, ale nevidíte to na terapii, můžete se podívat na E-book Pět pilířů spokojenosti: Praktický průvodce duševním zdravím a spokojeným životem.
Máte-li zájem o terapii, můžete se objednat skrze kontaktní formulář:
Duševní zdraví je neuvěřitelně komplexní záležitost. Dalo by se o něm psát, číst nebo přemýšlet do nekonečna. Sepsala jsem pět věcí, které bych byla ráda, aby lidé o duševním zdraví věděli. Výčet to není vyčerpávající, věřím, že kdybych nad tímto tématem přemýšlela jindy, napadne mě jiná důležitá pětice.
Teplé barvy, padající listí, barevné lesy, dýně, huňaté svetry, teplé nápoje, zpomalení. Ale také méně energie, úbytek světla a sluníčka, propady nálad, melancholie. To vše patří k podzimu. "Podzimní splín" není diagnóza, ale poměrně častý stav, který dovede potrápit. Dobrá zpráva je, že existují způsoby, jak na tento stav vyzrát. Připravila jsem...
Pokud ke mně přijdete na terapii, jedna z prvních věcí, kterou spolu uděláme je vyplnění krátké sebeposuzovací škály. Jedná se o jeden papír se čtyřmi stupnicemi, kde ohodnotíte, jak se vám v posledním týdnu dařilo. Tento nástroj se nazývá ORS škála, což je zkratka pro Outcome Rating Scale, tedy škálu hodnocení výsledků. Někteří terapeuti využívají...
"Jdu si městem. Je pěkný den, slunce svítí, lidé okolo pospíchají, holubi sezobávají drobečky. Navenek je všechno v nejlepším pořádku. Já přesto začínám mít pocit, že je něco špatně. Takové plíživé očekávání něčeho nepříjemného. Cítím, jak mi tlak v hlavě roste a svět kolem mě se najednou začne nepříjemně přibližovat.